Deset let po debutu Lion Prayer přicházejí Please The Trees se svým pátým dlouhohrajícím albem Infinite Dance a už před jeho vydáním jej směle lze označit za vyvrcholení jejich dosavadní tvorby. Infinite Dance je dokumentem o zatím posledním úseku dlouhé cesty, již urazili. Začátek a konec té cesty není nikterak určující; zato její aktuální etapa (a její zvukový obraz v podobě nové desky) působí jako výjimečný obrat ve složité taneční variaci Ginger a Freda – moment, na nějž se nezapomíná. Ač ani zde Please The Trees neopouštějí svůj vždy přítomný princip hledačství, vynikají jistým krokem, který následovníky zmate, rozruší a strhne. Infinite Dance vychází 19. září 2018 již tradičně u Starcastic Records a kapela jej pokřtila v ten samý den koncertem na lodi Altenburg 1964 v Praze–Holešovicích. V listopadu jej pak představí i evropskému publiku, a to coby host dvoutýdenní intenzívní šňůřy slavných Mudhoney
Základ Infinite Dance nahráli Please The Trees již v říjnu 2016 v sanfranciském studiu Tiny Telephone s producentem Brandonem Egglestonem (The Mountain Goats, Modest Mouse, Scout Niblett, Swans ad.). Následující rok pak skupina v pražském studiu Golden Hive pracovala na vokálech a klávesových a elektronických plochách se spřízněným kolegou a kamarádem Martinem Tvrdým a se stálým zvukovým spoluproducentem Amákem Golden. V mezičase ovšem také v Texasu, Oregonu a na Islandu probíhaly velice zásadní dotáčky. Svou účastí speciálních hostí album Infinite Dance totiž na dálku ozdobili ještě Thor Harris (Swans, Shearwater, Angels of Light, Thor And Friends), Cory Gray (The Decembrists, The Dandy Warhols) a dokonce samotný John Grant.
Na hostech zvučných jmen Please The Trees však rozhodně nestavějí, a už vůbec ne samoúčelně. Thor Harris i Cory Gray svou instrumentací jen skvěle slouží už tak v základu výborně vystavěným skladbám (Forget About Me, Runnig Ghost, resp. Dive Deep), John Grant vlastně „jen“ v druhém plánu zdobí barevností svého neopakovatelného hlasového projevu (Forget About Me).
Na čem Please The Trees na novém albu doopravdy stavějí, to jsou přímočaré motivy. Titulní Infinite Dance žene kupředu živočišný soulový motor, Follow The Smoke zase okouzluje jednoduchým účelným riffem a tak by se dalo pokračovat. Tenhle zábavný a pozoruhodný „nekonečný tanec“ umocňuje už tak pevné kořeny Please The Trees a je nezpochybnitelným potvrzením správnosti cesty, jíž se Václav Havelka se se svou kapelou před více než dvanácti lety vydal. Ta cesta vede kupředu a stále dál.
Na předchozích albech Please The Trees se vždy zrcadlila momentální atmosféra ve skupině, každé z nich můžeme považovat za uzavření jedné její kapitoly, dosažení jistého úseku cesty. Všechna ta alba byla svébytná, přesto, na jakési neviditelné rovině, dokázala spolu vzájemně komunikovat. Infinite Dance je najednou úplně jiné. Navenek působí soběstačně a hrdě, aby se pod povrchem ukázalo být pokorným a intimním. Kontinuitu navozuje jasná paralela s předchozí kolekcí Carp (2015), na níž se sestava skupiny ustálila v „základní“ rockové trojici, což jejímu vývoji jednoznačně prospělo.
Infinite Dance sice pokračuje v nastoleném směru a s nevídanou energií, již toto trio dokáže překvapivě snadno vyprodukovat, ovšem nyní s ní zachází mnohem suverénněji a chytřeji. Po zkrocení hlukových ploch se Please The Trees totiž naučili pracovat i s tichem, které jejich energii nečekaným způsobem ještě umocňuje. Leckoho v kontrastu s tím překvapí nebývale košaté aranže vokálů a až kosmická syntezátorová pavučina Martina Tvrdého. Ale není proč se bát – přes producentsky celkově sofistikovanou dotaženost alba se Please The Trees s Brandonem Egglestonem beze zbytku podařilo na nahrávce zachovat hutný a syrový taneční groove. It’s an Infinite Dance..!
Václav Havelka o vzniku alba: “Poprvé jsme si domluvili nahrávání aniž bychom měli hotové písničky. Nemohli jsme si nechat ujít nahrávání ve vysněném studiu Tiny Telephone, když se naskytla příležitost. Byla to výzva a výzvy, jejich pokořování máme rádi. Jednou ze zásadních inspirací pro obsah alba, texty na něm, byla kniha "Revoluce vědomí - transatlantický dialog". Jedním z poselství knihy je výzva naší osvícenstvím formované kultuře, aby se vymanila z konceptu materialismu a vrátila se k hledání a pěstování skutečné a živé spirituality.”