Pražský komorní orchestr (PKO) patří mezi čtyři nejstarší komorní orchestry v Evropě. Vznikl v roce 1951 a jeho historie nebyla od té doby nikdy přerušena. Profiloval se jako orchestr tzv. mozartovského obsazení (34 hudebníků), který byl schopný hry bez dirigenta. V začátcích své existence se soustředil především na interpretaci starší české hudby, hudby klasicismu a raného romantismu. Později do svého repertoáru zařadil také skladby 20. století a posléze začal uvádět i zcela nová díla soudobých skladatelů. V současné době má PKO na svém kontě řadu premiér.
PKO se rychle zařadil mezi nejžádanější hudební tělesa v zemi a již rok po svém vzniku hostoval na (tehdy jen o několik let starším) festivalu Pražské jaro. Za více než 60 let své existence odehrál mnoho tisíc koncertů, z toho do prosince 2014 se jich přesně 2223 konalo v zahraničí. Zájezdová historie PKO je velmi bohatá: s výjimkou Antarktidy účinkoval na všech kontinentech – celkem v 64 zemích. Vedle evropských turné (při kterých navštívil všechny státy kromě Albánie) absolvoval deset turné po Jižní Americe, šestnáct v USA a Kanadě a devět v Japonsku.
Orchestr spolupracoval s řadou uměleckých osobností zvučných jmen. Z dirigentů to byli např. Sir Charles Mackerras, Václav Neumann, Gerd Albrecht či Trevor Pinnock. Ze sólistů můžeme jmenovat mezi jinými Emila Gilelse, Artura Benedettiho-Michelangeliho, Rudolfa Buchbindera, Henryka Szerynga, Maxima Vengerova, Jessye Norman, Barbaru Hendricks, Mischu Maiského, Beaux Arts Trio, Ivana Moravec či Alici Saru Ott.
PKO nahrál bezpočet titulů pro společnosti Supraphon, Denon, BMG, Decca, Telarc a další. V jeho rozsáhlé diskografii nechybí řada významných ocenění, jako je „Zlatá deska Supraphonu“ v roce 1987 za jeden milion prodaných gramofonových desek, „Wiener Flötenuhr“ či „Grand Prix du Disque“ od Académie Charles Cros.